Zámku Trautenfels

Here you can find content in other languages.

Jak čas plyne ...
… hory se zmenšují a skály zakulacují, řeky se prořezávají hlouběji do země
a do muzea se dostávají různé předměty, nevzhledné se stává poutavým, pánazapomenuté znovu viditelným, všední zvláštním, dávno uplynulé uchopitelným, venku vidíme všelicos nově. Jak čas plyne.

Více než polovinu území okresu Liezen tvoří lesy. Člověk potřeboval pro své osady, svá řemesla a průmysl velké množství dřeva. Se zvyšující se těžbou byl přirozený les stále více nahrazován lesem hospodářským, naplánovaným člověkem.

Svět v lese 
Les představuje vysoce vyvinuté soužití rostlin a zvířat. Malé půdní rostliny, živé půdní organismy a přirozené množství užitečných bakterií jsou důležité pro jeho prospívání. Ve zdravém lese se živiny nacházejí v neustálém oběhu. Jsou stromy přijímány skrz kořeny a v podobě listů a jehličí padají opět na zem. Tam jsou malými organismy rozloženy, čímž se znovu dostanou do oběhu.

Prales 
Les ponechaný v přírodním stavu, je, co se týče zvěře a rostlin, které v něm v různých stadiích vývoje vedle sebe žijí, velmi rozmanitý. Listí, jehličí, shnilé větve a kmeny přispívají k humusu, a tím i k růstu rostlin. Živé stromy i mrtvé dřevo poskytují vysokému počtu organismů ty nejlepší podmínky pro život. Smrt obřího pralesního stromu a jeho rozpad jsou těmi nejdůležitějšími předpoklady pro vznik nového života. Věčný koloběh života a smrti se tak uzavírá.

Kulturní les
Zásahem člověka byla věková struktura stromů za účelem lepšího využití často sjednocována. Takový sjednocený les však může nabídnout životní prostor jen nepatrnému množství rostlin a živočichů. Hustá síť korun stromů nedovolí dostatečně prostoupit světlu, které je potřebné pro dorůstání rozmanitého přízemního porostu. Dnes se v kulturních lesích stále více prosazuje lesnictví blízké přirozeným lesům – využití jednotlivých kmenů, žádné mýtiny, světlo, které prostoupí až k zemi – dochází k přirozenému zmlazení lesa, které vede k větší druhové rozmanitosti.

Doba dřevěná 
Dřevo je spolu s kamenem a surovinami zvířecího původu nejstarším materiálem, který člověk používal. Na počátku využití dřeva bylo zpracování a používání jeho přírodních růstových forem. Časem člověk vyvinul čím dál komplikovanější techniky.

Utváření hor, tvorba ledovců a zvětrávání horniny formovalo údolí řeky Enže po dobu miliónů let. Za několik století však člověk krajinu změnil mýcením, vysušováním a zástavbou. Obraz našeho údolí je utvářen neustálým vzájemným působením přírody a kultury.

Zemědělství v údolí Enže 
Louky údolí Enže byly až do poloviny 20. století často zaplavovány. Dodávaly jen velmi malé množství sena mizerné kvality. Díky regulaci řeky a vysušení půdy v údolí lze však nyní na obzvláště výhodných místech dokonce pěstovat obilí.

Tekoucí vody, lužní lesy 
Luhy jsou nazývána místa, která jsou příležitostně zaplavená tekoucími vo-dami. Ve vyšších pobřežních liniích došlo ke vzniku lužních lesů. Zbytky těchto lesů se u řeky Enže zachovaly i přes zásah člověka.

Stojaté vody – jezera, břehy jezera 
Hojný počet rostlin si vyvinul strategie, jak se udržet ve vodách. Rostou pod vodou nebo na vodní hladině, zakořeněné nebo volně plovoucí. Plytké břehy jsou většinou porostlé rákosím.

Chřástal polní
Chřástal polní se kdysi vyskytoval na loukách v nížinách a v údolích řek ve velmi hojném počtu. Protože byl jeho přirozený biotop silně zúžen, hrozí tomuto druhu vyhynutí.

Mokřadní a stelivové louky 
Tyto louky vznikaly po mýcení močálových lesů nebo vysušováním mělkých rašelinných luk. Jsou koseny pouze jednou ročně, a to na podzim, což zajišťuje stálost četných bahenních rostlin. Seno z těchto luk, které je chudé na živiny, se využívá ve stájích jako stelivo.

Mělká a vrchovištní rašeliniště 
Tam, kde se spodní voda drží v blízkosti zemského povrchu, mohou vznikat mělká rašeliniště. Části rostlin se zcela nerozloží a utvoří se rašelina. U vrchovištních rašelinišť se jedná o velmi vypouklá rašelinová tělesa čočkovitého tvaru. Na rozdíl od mělkých rašelinišť již kořeny nedosahují ke spodní vodě.

Svahové lesy
V závislosti na půdních poměrech se v údolí Enže vyvinuly lesy různých typů. Na vápenci s oblibou koření buky, smrky a jedle. V křemičitých půdách na straně Taur rostou převážně smrkovo-jedlové lesy. Ve vyšších polohách najdeme vedle smrků hlavně modříny.

Hranice lesa
Až po hranici lesa od 1900 do 2000 metrů nadmořské výšky jsou lesy čím dál více prosvětlenější, pro oblast horských pastvin jsou pak charakteristické borovice limby a kleče. Intenzivním salašnictvím se lesní plocha rozvolnila.

Trávníky a vřesoviště nad hranicí lesa
Nad hranicí lesa se mohou udržet už jen keříky, byliny, řasy a lišejníky, a to kvůli neúrodným půdám a drsnému větrnému podnebí.

Sutiny a skalnaté pláně v pásmu vrcholů 
I v těch nejmenších trhlinkách ve skalách a v sutinách mohou zakořenit rostliny. I na neustále se sesouvajících hromadách suti můžeme nalézt kvetoucí byliny nebo mechy. Na holých stěnách Rostou pod vodou nebo na vodní hladině, pak daří už jen řasám a lišejníkům.

Horniny severně a jižně od Enže 
Údolí řeky Enže se nachází v rozlehlé východo-západní zlomové linii zemské kůry. Ta také rozděluje morfologicky opačná souvrství vápencových Alp na severu od břidlice a ruly Nízkých Taur na jihu. Svými fosíliemi dokazují horniny Severních vápencových Alp, že byly utvořeny v mořské pánvi. Mořská hloubka se v průběhu miliónů let neustále měnila. Fosílie amonitů poukazují na hluboké vody, korály a lilijice pak na mělké vody propouštějící světlo. Břidlice a ruly tzv. drobové zóny a Nízkých Taur (Centrální Alpy) jižně od Enže vznikaly pod velkým tlakem a za vysokých teplot z pískových a jílovitých nánosů. Přitom se na některých místech utvořily pěkné minerály.

Mnoho věcí v přírodě vnímáme jako krásné. Skrz naše vnímání získávají tyto věci na větším významu. Probouzejí v nás ale i přání, aby tvořily součást našeho okolí.

„Vše je krásné, k čemu s láskou je přihlíženo.“ (Christian Morgenstern)

Pohled na Grimming 
Je těžké psát o tom, jak každý člověk sám pro sebe krásu krajiny prožívá. Ještě těžší však je, popsat tu krajinu, je-li nekonečně daleká, podivná a mnoho-tvárná. A snad je to i podmínkou, aby si člověk při sledování tiché krajiny udělal čas a v klidu se zdržel.

Lidové umění
Předměty denní potřeby často nejsou jen užitečné. Jsou pěkně zpracované a zdobené. Náměty z přírody, geo-
metrické tvary, náboženské znaky a různá znázornění všedního dne jsou častými motivy dekorace. Právě díky krásnému zdobení se staly tyto předměty přednostními výstavními kousky ve sbírkách muzeí.

V 16. století se v katolickém Horním Štýrsku rozšířilo učení Martina Luthera. K nové víře se obrátilo přes 80 % obyvatelstva. Protestantský život vzkvétal do roku 1599, kdy byl v době protireformace násilně potlačen. Přesto se evangelická víra potají udržela až do tolerančního patentu roku 1781.

Evangelický kostel v obci Neuhaus
Centrem evangelíků v údolí Enže byl kostel v obci Neuhaus. Po krátké době rozkvětu, která trvala 25 let, byl kostel roku 1599 srovnán se zemí. Roku 1992 odkryli archeologové zbytky základů. Tento areál je dnes památným místem. Od zámku se dá k tomuto místu dojít pěšky za čtvrt hodiny.

Žár pod popelem 
Mnoho protestantů zůstalo v tajnosti věrno své víře i po protireformaci. Zásadní prvek evangelického učení představuje Slovo Boží. Proto byl také výklad bible a jiných písem ve středu dění tajných domácích pobožností.
Zakázané knihy skrývali evangelíci v pečlivě vybraných skrýších.

Poutě za Matkou Boží 
Za doby protireformace byl náboženský život katolické církve důkladně obnoven. Výrazem tohoto smýšlení byl i silný nárůst poutí a procesí, především k mariánským svatyním. Tímto chtěla církev zdůraznit rozdíl k protestantskému učení, které poutě zásadně odmítalo.

Střediskem společenského života je hospoda. Zde se vyměňují novinky, probírají témata dne, slaví svátky a uzavírají obchody.

O „černých tovaryších“ 
Lov byl privilegiem šlechty až do roku 1848. Avšak nouze a vášeň pro lov svedla mnoho mužů k pytláctví, k nedovolenému provozování lovu. Lov neznamenal jen dobrodružství ale často také nezbytnost k obstarání stravy početným rodinám. Pytláci byli v širokých kruzích obyvatelstva tajně obdivováni.

Lov malého muže 
Od roku 1579 bylo na území Solné komory povoleno chytat zpěvné ptactvo. Tento lov pomocí vějiček a sítěk se omezoval pouze na křivonosky, stehlíky, hýly, čížky, brkoslavy a jíkavce. Ptáci byli během zimy chováni doma a pečlivě se o ně staralo. Pořádaly se i veřejné výstavy a nejkrásnější exempláře byly odměněny cenami. Od roku 1992 již neexistuje ve Štýrsku žádné povolení pro lov zpěvného ptactva.

V oblíbené hospodě 
Mnoho skupin a spolků má svoji hospodu. Jejich stoly jsou často označeny patřičným znakem (cechu nebo spolku). Ceny za vyhrané soutěže nebo fotografie dokazují aktivitu těchto spolků.

Hudba a tanec
Při zvláštních příležitostech vyhrávali muzikanti k tanci. Nejoblíbenějšími hudebními nástroji byla citera, housle, harmonika a obdoba příčné flétny. Často viselo několik nástrojů také na zdech v hospodských jizbách. Sem tam na ně hosté spontánně hráli.

Chlazení přírodním ledem 
Před vynálezem elektrických lednic mohly být potraviny chlazeny pouze pomocí přírodního ledu. První lednice měly ještě přihrádky na ledové bloky, které však musely být neustále doplňovány. V chladných měsících muži pilami na led vyřezávali ledové bloky ze zamrzlých jezer a následně je z vody vytahovali pomocí kleští. Uloženy v izolovaných přírodních sklepeních pak tyto bloky vydržely až do léta.

Oděvy chrání, vsakují, odrážejí, hřejí, chladí, zdobí, okouzlují, učarovávají, svádějí, proměňují, dodávají jistotu, matou, dosvědčují, zneklidňují, skrývají...

Ochrana a signál
Rostliny, zvířata i člověka ochraňuje jejich přirozená schránka. Ta je jasně stanovena ve stavebním plánu všech stvoření a u zvířat a rostlin často také plní signální funkci.
Pouze člověk si musí opatřit dodatečnou ochranu v podobě oděvu. Tomu pak dává rozmanité formy a významy.

Z naší sbírky krojů
Slovo „Tracht“ (česky „kroj“) v podstatě znamenalo „to, co bylo nošeno“. Šaty byly určovány sociálními a ekonomickými poměry. Až do 19. století se vyvíjely regionální rozdíly. Ve 20. století pak byly tradované formy oděvů znovu objeveny. Byly upraveny podle vkusu doby a prohlášeny za platné podoby krojů určitých regionů. Většina oděvů byla nošena až do úplného opotřebování. Často se ze starých nedělních šatů později staly šaty pro všední den. Proto také často v muzeích, stejně jako v tom našem, nalezneme pouze samostatné části oděvů nebo cenné slavnostní kroje.

Život člověka, zvířat a rostlin byl určován střídáním dne a noci, léta a zimy. Venkovský život se harmonicky včlenil do přirozeného cyklu ročních období – mnohem výrazněji před indus-trializací než v dnešní době. Letní půlrok, laděn délkou dne a růstem rostlin, byl ve znamení těžkých dlouhých pracovních dnů. V zimě pak zbývalo více času na družnosti a zvyky.

Alpské zemědělství 
Základ živobytí sedláků v horách tvořil chov dobytka. Obilí bylo pěstováno pouze pro vlastní potřebu. Během senoseče a sklizně obilí muselo sedláctvo pracovat i sedmnáct hodin denně.

Hornictví a hutnictví byly důležitými zdroji obživy obyvatelstva až do 19. století. Těžba a zpracování velkého množství nerostného bohatství podporovaly hospodářský vývoj regionu a také významně určovaly kulturní ráz kraje.

Rané stopy 
Početné zbytky hutního zpracování mědi poukazují na významnou hutnickou oblast v údolí Paltental. Již ve třetím tisíciletí před Kristem zde byla v jednoduchých šachtových pecích tavena měď a zpracovávána do bronzových předmětů.

Práce pod zemí 
Od 14. století přilákala těžba stříbra, mědi a železa mnoho lidí do hor– především do Schladminských Taur a do Walchengraben u Öblarn. Pomocí toho nejjednoduššího nářadí probíjeli horníci štoly a šachty. Pro výstup a sestup s těžkou zátěží používali žebříky z jednoho kusu kmene.

Od suroviny k hotovému výrobku
Železo roztavené ve vysokých pecích bylo až do poloviny 20. století dále zpracováno v hamrech. K tomu bylo potřeba velkého množství dřevěného uhlí pro kovářskou výheň a vodní energie pro pohon kladiv.

O těžbě soli 
„Bílé zlato“ přináší blahobyt kraji Ausseerland (štýrská část Solné komory) již od raného 12. století. Sůl, která je vodou uvolňována z hory (solanka), dnes odtéká potrubím k dalšímu zpracování do saliny v obci Ebensee, Horní Ra-kousko.

O vaření soli 
Ve velké pánvi se roztok soli nejprve zahřál. Sůl pak odpařením vykrystalizovala a dělníci saliny ji stáhli na okraj pánve. Lopatou naplnili sůl do nádrží a následně utlačili. Za tři hodiny mohl být solný sloup vyklopen, usušen a následně skladován.

Ze života horníků 
Horníci se často dostali za svými rodinami v údolích jen o víkendech. Práce pod zemí a život ve společných přístřeších přispíval k jejich pocitu sounáležitosti a stavovství. To se také odráží v jejich šatech, víře a ve zvycích.

Lidé si staví chýše, domy a stáje, aby mohli žít a hospodařit. Zeměpisná poloha a dostupné materiály, technické možnosti a řemeslná zručnost, potřeba a bohatství určují jejich podobu. Na ochranu před špatným počasím a zlými duchy člověk zajistí své obydlí předměty a znaky, které mají zlo odvrátit. Některá zvířata si rovněž staví svá doupata, aby je ochránila před nepřáteli a špatným počasím a aby v nich odchovala mláďata.

Podoby statků v okrese Liezen 
V horní části údolí Enže jsou typické velké párové statky s plochými střechami. Obraz střední části údolí Enže a kraje Ausseerland utváří menší domy s šikmějšími střechami a více vedlejších budov.

Světnice 
Světnice byla na statcích v údolí Enže hojně rozšířená až do 19. století. Sloužila jako místnost, kde se vařilo, bydlelo, pracovalo, částečně i spalo a někdy místnost obývala i malá domácí zvířata. Důležitým znakem byla dvojitá krbová kamna s otevřenou plotnou a pecí. A protože kamna neměla komín, zaplnil kouř vrchní čtvrtinu místnosti, a poté odtáhl okénkem nad dveřmi světnice.

Ochrana před zlem a nebezpečím 
Člověk věří v působení sil, které nelze vysvětlit přírodními zákony. Určitým předmětům, znamením, slovům nebo úkonům připisuje zvláštní význam, který má ochranný účinek na jeho okolí. Slouží k odvrácení pohrom a zla a k přivození dobra a štěstí.

O včelínech 
Divoké včelí roje žily v odumřelých stromech nebo ve skalních trhlinách. Pro snadnější získání medu člověk včelám postavil příbytky. V údolí Enže to byly dřevěné úly nebo slaměné koše. Často byly dřevěné úly ozdobeny malbou veselých barev.

Ze života služebnictva 
Služebnictvo strávilo téměř celý svůj život na cizích statcích. Vlastní dům a rodina většinou zůstaly pouhými nedosažitelnými sny. Jejich skromný majetek se často vešel do jediné truhly. Více než to se během života naplněného prací nenahromadilo.

V okrese Liezen se dnes nachází více než 700 částečně obhospodařovaných horských pastvin. Často leží vzdálené i deset hodin chůze od statku.
Pastviny jsou během léta samostatným hospodářským prostorem. Odjakživa je práce na nich vykonávána skoro bez výjimky ženami. Jako salašnice zde v této době mají na starosti dobytek a zpracovávají mléko na máslo a sýr.

Salaše 
Protože jsou pastviny vzdálené daleko od statku, musely u nich být postaveny příbytky. K tomu bylo používáno dřevo a kamení z bezprostředního okolí. Způsob stavění salaší se podobal formě statků v údolí.

Dobytek 
Krávy byly dovedeny do chléva zpravidla jen k dojení. Nalákány byly za pomocí klempání, k jejich nahánění pak sloužily pruty. Za krátkou dobu pobytu v chlévě dobytek nadělal jen málo nepořádku, který salašnice opět rychle uklidily.

Mléko
Po dojení salašnice mléko procedí a nalije do připraveného škopku k vytvoření smetany. Po nějaké době se z mléka oddělí smetana. Při vylévání zadržuje salašnice smetanu v nádobě pomocí k tomu určené stěrky.

Máslo 
Salašnice tluče lehce nakyslou smetanu v máselnici tak dlouho, dokud se neutvoří hrouda. Pak natlačí máslo do formiček nebo ozdobí větší máslové špalíky k tomu určenými razítky a rádýlky.

Štýrský sýr
V měděném kotli je nakyslé odstředěné mléko zahřátím přivedeno ke srážení. Tím dojde k odpadnutí kazeínu, který se procezením oddělí od syrovátky. K tomu salašnice použije speciální ko-lébku (Schottwiege), sukno (Schottuch) a škopek na syrovátku. Drobivý tvaroh dobře vymáčkne, okoření solí a pepřem a naplní do formy, tzv. Kaskee. Po uschnutí musí sýr dva až tři měsíce zrát, než se dostaví jeho typické aroma.

Život salašnic 
Díky své velice zodpovědné práci měla salašnice na statku zvláštní vážené pos-tavení. Na salaši žila volněji než v údolí, protože byla osvobozena od sociální kontroly vesnického společenství. To také vyjadřuje úsloví: „Na salaši není hříchu“.

Stěrka na smetanu
Mnoho pracovních pomůcek salašnice, především stěrky na smetanu, jsou zdobeny znaky požehnání nebo výjevy z pastvin, a někdy také geometrickými tvary. Většinou je salašnici darovali mladíci z lásky.

Forma na máslo 
Vtlačováním másla do pětičlenné záklapné formy se utvořily máslové špalíky, které pak byly vždy z jedné strany zdobené. Větší oválné máslové špalíky salašnice zdobila k tomu určenými rádýlky.

Návrat ze salaše
Krátké léto na salaši uběhne velmi rychle. Z vděčnosti, že to byla šťastná doba bez úrazů, je dobytek na cestu zpět do údolí barvitě ozdoben.

Proměny skrz obhospodařování 
S přibývajícím využitím pasteveckých oblastí člověk vymýtil území, která byla dříve zarostlá horskými lesy. K původním zde žijícím druhům, jako je kos horský a ořešník kropenatý, se nyní přidružili jejich následníci, konipas bílý a rehek domácí.

Stahování sena v zimě 
Část krmiva byla kosena na strmých, těžce dostupných horských loukách a následně skladována v senících. V zimě pak bylo seno stahováno do údolí. Pomocí lana a upevňovačů muži připravili velké balíky. S těmito těžkými náklady za zády se pak smýkali po strmých svazích zpět do údolí. V rovnějším terénu podkládali pod náklad prkna, aby lépe klouzal.

Nábytek z paroží byl módním trendem 19. století. Hrabě Josef Lamberg nechal zařízení tohoto loveckého pokoje zřejmě vyhotovit u jednoho zdejšího řemeslníka. Jeho zvláštním charakteristickým znakem je pečlivé mozaikové zpracování.

Poslední urození majitelé 
V letech 1878 – 1941 byl zámek Trautenfels ve vlastnictví rodu Lambergů. Tato doba znamenala pro zámek jeho nový rozkvět – velkoryse se restaurovalo, byla vybudována nová příjezdová cesta a také centrální vytápění. Hraběnka Anna z Lambergu prodala kvůli ekonomickým problémům v roce 1941 majetek Německé říšské poště.